Raduň zámek
Středověká tvrz na raduňském návrší, doložená pravděpodobně k roku 1320, byla přestavěna v 16. století na renesanční zámek. Ten později prošel ještě barokními úpravami, ale dnešní podobu získal až v 19. století.
Investorem klasicistní adaptace objektu, se stal bohatý, ambiciózní a vlivný hrabě Jan Josef Larisch-Mönnich. Hrabě zemřel dříve, než byla přestavba uskutečněna, stavební úpravy pak probíhaly pod taktovkou jeho ženy Anny Marie Tekly. Iniciovala postupnou proměnu celého zámeckého areálu. Hospodářské budovy byly odsunuty z bezprostřední blízkosti zámku a přestaly panstvo obtěžovat hlukem a zápachem. Reorganizace zámeckého areálu neměla jen praktickou, ale také estetickou rovinu. Okolí šlechtického sídla zkrášlovala oranžerie, na kterou navazovala okrasná, bylinková a fíková zahrada s fíkovnou, ananasovnou a ovocným sadem. K romantickým procházkám a vyjížďkám vybízel nově založený anglický park.
Na počátku 30. let 19. století se na Larisch-Mönnichovské statky přiženil Gebhard Blücher, vnuk stejnojmenného slavného pruského maršála, který vítězil nad Napoleonem. Blücherům patřily statky v rakouském Slezsku, Prusku a od druhé poloviny 19. století také v Anglii. Za svá hlavní sídla ovšem považovali rodové panství v Krobiełowicích a Raduň. Pokračovali tedy v úsilí o zvelebení raduňské rezidence, kterou navíc dále přizpůsobovali nárokům na pohodlné a celoroční bydlení.
Stopy stavebních a zvelebujících zásahů, které realizovali Larisch-Mönnichové a Blücherové, jsou patrné dodnes a nesmazala je ani éra po roce 1948, kdy byl objekt využíván k nejrůznějším účelům. Z původního mobiliáře jsou na zámku rekonstruovány různé roviny každodenního života v průběhu 19. a na počátku 20. století.
Hrabyně muzeum
Cílem expozice je nejen poskytnout návštěvníkům základní informace o období II. světové války, ale v osobních příbězích pamětníků zprostředkovat i emocionální prožitek, umocněný autentickými předměty, které pro expozici věnovali přímí účastníci bojů.
Nechybí zde ani historická filmová koláž velkolepé bojové scény odkazující na ostravsko-opavskou operaci. Zde návštěvníci uvidí sovětský tank T-34, dva dělostřelecké kanóny (německý a sovětský), ale také hrabyňský dům č. p. 72 zničený válečnými boji. Dům byl postaven na základě dobových fotografií válkou zničené obce Hrabyně a jsou v něm umístěny autentické předměty, které věnovali obyvatelé obce.
Vstupní část expozice tvoří pamětní síň, v níž je centrálním objektem skleněný sarkofág s prstí z bojišť II. světové války, koncentračních táborů a dalších míst utrpení. Součástí areálu památníku je symbolický hřbitov se 13 000 destičkami se jmény padlých. Z nich je 7 000 destiček se jmény vojáků Rudé armády a 1 000 příslušníků 1. čs. armádního sboru, kteří padli v rámci ostravsko-opavské operace, 5 000 jmen civilních obyvatel ze severní Moravy a Slezska, kteří padli v domácím odboji nebo byli umučeni v koncentračních táborech a 1 000 destiček patří příslušníkům jiných národností bojujícím na území našeho regionu. Vedle památníku je umístěno několik kusů historické bojové techniky.
Ostravská operace též ostravsko-opavská operace byla vojenská ofenzíva Rudé armády probíhající od 10. března do 5. května 1945.[1] Spočívala v útoku rudoarmějců a jednotek 1. čs. armádního sboru směrem na československé Slezsko a severní Moravu a průniku na území Československa. Při plánování útoku byly vzaty do úvahy i skutečnosti, že hlavní cíl – Ostrava a ostravsko-karvinská uhelná pánev – je velké průmyslové centrum s velkým významem pro poválečnou obnovu Československa. Bylo též nutno počítat se silnou obranou Němců, kteří mohli využít pohraniční opevnění z předmnichovské republiky
Moravská Ostrava, Vítkovice, Karviná a Třinec byla po celou dobu války významným centrem nejen hutního a těžkého průmyslu, ale i strojní a vojenské výroby Německa. Po obsazení německého Porúří západními spojenci mělo Ostravsko pro Třetí říši klíčový význam. Tvořila 30 % celkové průmyslové produkce se strategickou výrobou litiny a oceli a specifickými nenahraditelnými průmyslovými technologiemi, umocněné strategickou dopravní polohou. Z vojensko-strategického hlediska měla obrana hranic celé Moravy a Čech zabránit přístupu Rudé armády do České kotliny a Prahy. Tento vojensko-politický aspekt prosazoval u Hitlera zejména servilní polní maršál Ferdinand Schörner.
3. fáze (15.–25. dubna) osvobození Opavy, Hrabyně
[ Hlavní část 3. fáze operace začala 15. dubna 1945 v 10 hodin průnikem našich již jen 32 tanků, kteří vstoupili na čs. území u Sudic.[8] Tankisté byli na pravém křídle 38. armády a pronikli až mezi Kravaře a Dolní Benešov. Do útoku vyrazila také vojska 60. armády generála Kuročkina, včetně Kuzněcovova 1. tankového sboru, čítající významnou posilu 123 tanků a samohybných děl. Útočící vojska měla k dispozici teoreticky více než 300 tanků, avšak narážela na pevnou obranu německých vojsk posílenou dalšími tanky, které činily dohromady okolo 325 kusů.[Postupu také na řece Opavě a Odře utrpěla Rudá armáda další nečekaně velké ztráty. Hlavní opavské obranné pásmo bylo prolomeno až ve dnech 20.–22. dubna.
Dne 22. dubna osvobodila vojska 60. armády Opavu, ve které proběhly nejurputnější boje celé operace na našem území, kde zahynulo okolo 2 000 vojáků. Město bylo bombardováno těžkými děly a letectvem, kdy bylo zničeno stovky domů a stalo se nejzničenějším městem Československa.Vojska rozvinula útok směrem na Ostravu od východu ve směru na Háj ve Slezsku, Hrabyni a Velká Polom. Byly překonány statické obranné systémy čs.armády, ale vojsko bylo u Opavy vyčerpané namáhavými boji. Kromě Opavy se obec Hrabyně také stala jedním z hlavních symbolů Ostravsko-opavské operace. Bojovalo se o ni intenzívně šest dnů (21.–27. dubna) kdy byla pro Němce strategickým návrším a Němci zde kladli houževnatý odpor. Němci ze svých pozic mohli ostřelovat cestu od Opavy a brzdit tak postup tanků a samohybných děl. Velmi tuhé boje probíhaly na Hlučínsku o Darkovice, které probíhaly šest dnů až do 29. dubna a jsou rovněž symbolem těchto bojů.
4.fze 26-30.4.osvobození Moravské Ostravy.Po 19. hodině 30.4. se podařilo možná díky ostravskému občanovi Miloši Sýkorovi, který zabránit destrukci mostu přes řeku Ostravici,, kterou chtěli Němci most vyhodit a zabránit proniknout Rudé armádě do města.
Opava – 56 000 obyvatel, na řece Opavě a soutok s Moravici uGlobusu, v Opavské pahorkatině
osídlena od pravěku a máme nálezy starší doby kamenné, byla součástí Jantarové stezky z Baltu k Jadranu. Dříve zde sídlily keltské kmeny a následně slované v 6-9 století součástí Velkomoravské říše od 10 stol. patřila pod správu českých králů.
V Opavě působil syn Přemysla Otakara II – nemanželský Mikuláš, po bitvě na Moravském Poli a útěku z Bezdězu i Kunhuta (utekla bez syna Václava II). Opava byla místem pro vedlejší větev Přemyslovců.
Opava písemně založena r. 1195 dle darovací listiny olomouckého knížete Vladimíra.
nejstarší stavbou je z r 1269 Minoritský klášter s kostelem sv. Ducha a opavská mincovna
Kostel Nanebevzetí panny Marie založil řád německéch rytířů r. 1204 a dokončen byl v 14 století, trojlodní katedrála
od r. 1614 se stala Opava knížecím městem pod vládou knížete Karla z Lichtenštejna. Náhrobek v V roce 1625 přicházejí do města jezuité. Po roce 1678 přechází pod centralizovanou habsburskou správu
1743-1782 Opava je sídlem královského úřadu a správním centrem rakouského Slezska,
žije jen asi 1/7 Čechů, zbytek Němci
1805 postaveno Slezské divadlo (1,5 roku výstavby), Praha národní 1868-1881-1883
1855 zprovozněna trať Svinov Opava
1878 vznikla opavská strojírna dnešní Ostroj,
1900 – vybudována zemská nemocnice
1909-1911 – vybudována továrna na oplatky Fiedor
1918 – 30.10. vyhlášena vzláštní provincie Sudetoland
18.12.1918 zásahem čs vojska začleněna Opava do ČSR
2. svět válka, nejzničenější město, díky opevnění na polské hranici a velkému bombardování, sídla posádek němců Hrabyně a Systém Opevnění Darkovičky
1991 zřízena Slezská univerzita
7.7.1997 – velká povodeň
26.10.2000 Opavu navštívil belgický královský pár
2015 návštěva lichtenštejnského knížete Hanse Adama II
Procházka
Roh – Knihovna P. Bezruče a sídlo obchodní komory z r. 1908-1910
Mariánum klášter řády dcer boží lásky z r. 1907 – stavba jako sirotčinec s internát pro venkovské dívky.
Minoritský klášter s kostelem sv. Ducha, gotický z 13 století , na místních varhany zde hrál během svého pobytu v Opavě Ludwig van Beethoven, V klášteře byl postupně zřízen vojenský polní špitl, zemský soud, zemské finanční ředitelství, berní správa,školské úřady. Od 16 stol se zde konaly knížecí sněmy a stavovské soudy. Ukládaly se zde zemské desky.
Sobkův palác – barokní palác z r 1738
Obecní dům – z r 1911, filiílka rakousko-uherské banky, architekt Rudolf Eisler, novoklasicistní,
sloužila později jako dobová kavárna a místo pořádání plesů, opraven 2009
Muzeum Petra Bezruče, zde se spisovatel Vladimír Vašek narodil
Konkatedrála Nanebevzetí panny Marie z 14 stol, založena řádem německých rytířů, nejvýznamnější gotická památka v Opavě. V katedrále je také náhrobek z r 1767 pro Karla z Lichtenštejna,
od r. 1996 druhým biskupským chrámem = konkatedrálou. (Biskup Ostravsko-Opavský)
Hláska – již v 13 století zde byl nejstarší trh, později z věžě hlášeny požáry, původně dřevěná, r. 1561 ji smetla vichřice s požárem a tak opavský stavitel Kryštof Prochhuber 1614-18 staví novou z cihel a kamene, nazývána taktéž hodinová věž. V přízemí dnes kavárna a banka, v patře muzeum a nyní je sídlem Magistrátu Opavy.
Slezské divadlo, založ. 1.5.184 a dokončeno 1.10.1805, přestavěno po požáru 1909 (činohra i opera)
Breda – Weinstein 1927-1928, architekt Bauer Leopold, inspirován americkou architekturou , největší obchodní dům (Praha Brouk a Babka 1919)
Dům u Bílého Koníčka – barokní z 16 století – krásné klenby stylové pivnice
Kostel Sv. Vojtěcha 1676-1681 , jezuitský, impozantní barokní stavba podle vzoru Gesů v Římě, návrh Jacop Braschy. Triumfální stavba měla posilovat katolickou víru.
Barokní Mariánský sloup nechal postavit Jiří Štěpán, hrabě z Vrbna 1675.